Aktuality

Rozhovor s Kapelou Buty a Věrou Špinarovou před hornickými slavnostmi v Karviné

1.9.2012

 

OSTRAVA - Nic neměnit! Tak se nezávisle na sobě vyjadřovali dva účinkující, respektive zástupci více účinkujících, k programu oslav svátku horníků. Kromě tohoto názoru je pojí i příbuzní v havírně, ostravský původ a hrdost na něj. Odpovídala zpěvačka Věra Špinarová, která v Karviné vystoupí s doprovodnou skupinou syna Adama Pavlíka, a Richard Kroczek, jenž se představí za bicími v kapele Buty

Máte vztah k havířům a hornickému kraji?

Věra Špinarová: Můžu říci, že kladný. Vyrůstám tady a můj otec byl horník. Náš kraj je krásný, ale svérázný, zvykla jsem si na to. A uhlí s hornictvím k tomuto kraji prostě patří.

Richard Kroczek: V písničce s názvem Hajcman Blues, která určitě na koncertě v Karviné zazní, je řečeno téměř vše. V hornickém městě a regionu jsme vyrůstali, a dodnes jsme mu i zůstali věrní. Vztah k havířině se za ta léta, co tady žiji, určitě změnil, stejně tak se změnilo i samotné hornictví tady. Jako mladý kluk jsem viděl havíře všude, v hospodách, přeplněných autobusech... Radost jsem z toho ale moc neměl. Také dva dědové byli horníci a na následky nemocí z povolání zemřeli. Dnes vím jasně, že hornictví neodmyslitelně patří k Ostravsku a na havíře a jejich těžkou práci jsem náležitě hrdý! Je moc dobře, že vznikají krásná muzea s hornickou tématikou, že se na jejich práci, historii a odkaz nezapomíná. Zdař Bůh!

Jak by vypadal náš kraj bez uhlí a havířů?

V.Š.: Nebyl by tak svérázný. Uhlí a horníci tady jednoduše byli odedávna. Můj názor je, že to má svou tradici, speciálně Karviná, Orlová, Havířov, vlastně i Ostrava. Vím, že se musí hledat nová ložiska. Uhlí je zapotřebí, ale doufám, že se další těžba obejde bez dopadu na krajinu, na přírodu

R.K.: Myslím, že bez nich a také těžkého průmyslu by určitě nebylo Ostravsko takoým Ostravskem, jaké je, jaké ho známe. Na druhou stranu by se tady asi všem lépe dýchalo.

 

Měla jste nebo máte příbuzného na šachtě?

V.Š.: Už nemám. Můj otec byl kdysi horník, ale pak se odstěhoval do Severních Čech, čímž logicky přestal jako horník v černouhelném dole pracovat. Na šachtě Eduard Urx byl ovšem, jak se říká, v první linii, rubal uhlí.

R.K.: To opravdu nevím přesně, tohle téma jsme nijak podrobně nerozebírali, ale myslím si, že jsem jediný.

 

Jak byste dělali po svém hornické oslavy?

V.Š.: Od té doby, co zpívám, účastnila jsem se různých hornických dnů všude, kde to jen šlo. Vždycky to bývaly bujaré oslavy, kde se všichni bavili, pili, tančili. Proto si myslím, že by to neměla být jen přehlídka koncertů, mělo by tam být spousta stánků, spousta lidí. Pokud bude pěkné počasí, aby si návštěvníci oslavy užívali, dali si pivečko a dobrý párek, poslechnli fajn muziku a bavili se. Nic bych neměnila.

R.K.: Nic bych neměnil. Prostě dostatek piva, jídla, zábavy, koncertů ... a vyšších platů.

 

Máte novinky či překvapení pro Karvinou?

V.Š.: Domnívám se, že jsou na mě lidé už zvyklí, a proto to bude spíše přehled písniček. Už jsem v Karviné vystupovala několikrát, protože je zde skvělé publikum. Novinky nechystám, protože lidé si stejně vyžádají mé nejznámější hity, právě proto bude můj koncert především jejich přehlídka.

R.K.: Budeme se snažit zahrát co nejvíce našich známých písní. Novinkou je samozřejmě naše deska Duperele - přeloženo z ostravštiny do češtiny Drobnosti, Zbytečnosti - kterou jsme vydali letos na jaře, po šesti letech. Obsahuje i některé texty pochycené v ostravských hospodách, uloupené jejich štamgastům.

 

Víte o společenské odpověnosti a Nadaci OKD?

V.Š.: Opravy vydolované krajiny, což je dobře. Když těžba krajinu poškodí, měli by ji těžaři i obnovit. Vím, že je to obrovské úsilí. Není to práce na pár let, spíše na celé generace. Dokážu si představit ještě větší úsilí při obnově přírody. Například takový golf v Karviné, to je dobrý nápad. Nadaci OKD bohužel neznám, takových organizací, mám pocit,  je hrozně moc. Pokud ale dělají něco pro dobrou věc, určitě s nimi souhlasím a je moc dobře, že existují.

R.K.: Ano mám o tom ponětí. S působením Nadace OKD jsem se snad ještě osobně nesetkal. Nebo ano? Když jsme hráli na letošních Colours of Ostrava, neměli tam vlajky a bezbariérový stánek s občerstvením?

Radek Lukša

 

 

Foto